V prosinci jsem měla možnost si vyzkoušet jinou profesi, než je nutriční specialista. Vyzkoušela jsem si roli sestřičky v diabetologické ambulanci. Možná jsem se tam s některými z vás potkala.
Měření glykemie? Jen malé štípnutí do prstu
Byla to příjemná a hlavně zajímavá zkušenost. Znovu jsem si vyzkoušela měření glykemie, jak na pacientech, tak sama na sobě. Nebylo nic jednoduchého zasvětit do měření nové pacienty, hlavně ženy s těhotenskou cukrovkou.
Všichni, pro které je cukrovka nová, mají strach píchnout se do prstu (i já z toho měla velký strach), ale strach je většinou mnohem větší než samotná bolest. Pro představu – je to jako štípnutí od včely. Sami to zkuste – vezměte prsteníček a štípněte se do prstu. Bolí to? Jasně že ne, člověk se spíše lekne.
V každé dostupné literatuře, kterou jsem si jako studentka musela prostudovat a naučit se ke zkoušce, se uvádělo, že ideální hodnota glykemie nalačno by měla být do 5,3 či 5,6 mmol/l. Jako student (bez praxe) si říkáte, takové hodnoty musí mít ráno všichni, přes to vlak nejede. A jaká je realita?
Do ordinace přijde dospělý muž, který je nalačno a jeho glykemie je 11 mmol/l nebo 15 mmol/l. Jak to? Proč nemá glykemii do 5,6 mmol/l? Zahrajeme si na Sherlocka Holmese.
Snídani si odpírat nemusíte
Jako nutriční specialista nebo jako v tomto případě sestřička na diabetologii jsem se musela ptát, zdali pacient snídal či nikoliv. Není totiž nutné, aby pacienti před kontrolou nejedli. V polovině případů vyšlo najevo, že onen pacient snídani vynechal. Nejčastějším odůvodněním byly ranní odběry krve nebo zkrátka fakt, že snídat nechtěli, protože neměli hlad.
S důrazem se také zajímám, co pacienti jedli večer před kontrolou. Nejčastěji jsem slýchávala odpověď, že si pacient pochutnal na smaženém kuřecím řízku s bramborovou kaší, a to kolem 19. hodiny.
Pokračuji s vyslýcháním pacienta otázkami typu: „V kolik hodin jste šel spát? Měl jste po hlavní večeři ještě něco k jídlu?“. Těmito otázkami jsem často zjistila, že měli například ještě pár kuliček hroznového vína, ze kterého se následně vyklube plná miska této dobrůtky.
Pivo ve večerních hodinách vynechte
A co pitný režim? Ano, kromě sladkého mlsání si často dopřávali pacienti například večerní pivečko, a nejen jedno. Bohužel si takto dopřávali právě v pozdějších večerních hodinách (22. hodina) těsně před tím, než šli spát.
Pivo, jak možná někteří z vás ví, nezakazujeme, ale snažíme se jeho množství co nejvíce u pacientů redukovat. Může se například jednat o postupné snižování z 5 večerních piv na 3 a postupně se dostat do ideálního stavu, že si tento národní poklad večer odpustíme úplně. I pivo totiž obsahuje sacharidy, je to přeci tekutý chléb.
A co si k druhé večeři místo piva dát? Podobnou porci jako k „hlavní“ večeři? NE. Doporučujeme kousek zeleniny, popřípadě s trochou bílkoviny, např. 50 g polotvrdého sýra nebo malý hrneček kefíru.
Pokud vám zelenina a bílkovina nestačí, přidejte menší plátek pečiva (chléb, houska, knäckebroty). Čas druhé večeře se odvíjí od toho, v kolik hodin se chystáte jít spát. V jídelníčcích pacientů chyběla nejčastěji nějaká zelenina. Pacientům neustále dokola opakujeme, aby si kousek zeleniny přidali k jídlu, protože zelenina napomáhá ke snížení hladiny glykemie. Všechny tyto zmíněné aspekty měly vliv na naměřené hodnoty glykemie. Proto není možné, aby pacienti dosáhli ideálních tabulkových ranní hodnot.
Co si dát k večeři?
A jak by vypadala úprava již zmíněné verze po zásahu nutriční terapeutky?Místo bramborové kaše, kde jsou rozvařené brambory s trochou mléka, raději volit jako přílohu vařené brambory, glykemie se nebude tolik zvyšovat. Brambory se totiž řadí do skupiny zeleniny, mají mnohem méně sacharidů než vařená rýže či těstoviny.
Kuřecí řízek je sice bílkovina, která hladinu glykemie snižuje, ale tím, že se řízek osmaží, to moc nevylepšíte. Zde pak dochází k navyšování obsahu tuků. Uděláte mnohem lépe, když řízek nebo celé kuře dáte péct do trouby a pak si uříznete upečené kuřecí stehno či prso. K tomu se nejlépe hodí jako příloha barevný salát (například rajčátka a salátová okurka).
Závěrem bych chtěla říci, co jsem si tedy jako sestřička z diabetologie odnesla. Nejdůležitější je praxe. Škola vám sice předá nějaký základ, jak by to mělo vypadat (hodnoty glykemií), ale praxe je úplně jiná. Další, co jsem si odnesla z diabetologie, byla ukázka toho, jak je důležitá komunikace s pacienty. Musím si občas zahrát na Sherlocka Holmese, abych se dopátrala pravdy, proč byla ta hladina glykemie vyšší. A poslední zkušeností bylo hledání kompromisu v jídelníčcích pacientů.
Co budu neustále pacientům opakovat (na diabetologii i na obezitologii) je, že není důležité, aby dodržovali správný jídelníček pouze před kontrolou. Pacienti by se měli snažit dodržovat jídelníček neustále, je to přeci pro jejich zdraví.
Mgr. Pavla Charvátová, nutriční specialistka
